Veřejné zakázky malého rozsahu v roce 2017 - Advokátní kacelář Jiří Sadílek
15502
post-template-default,single,single-post,postid-15502,single-format-standard,ajax_fade,page_not_loaded,,qode-theme-ver-10.1,wpb-js-composer js-comp-ver-5.0.1,vc_responsive
 

VEŘEJNÉ ZAKÁZKY MALÉHO ROZSAHU V ROCE 2017

Tento článek si klade za cíl napomoci zejména menším zadavatelům, resp. zadavatelům, kteří poptávají plnění v řádu maximálně jednotek milionů korun (např. obce, dotovaní zadavatelé, příspěvkové organizace aj.), neboť právě tito zadavatelé častěji zadávají tzv. zakázky malého rozsahu. Jak budou tito zadavatelé postupovat při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu v roce 2017, resp. čeho by si měli být vědomi?

Obecně k zakázce malého rozsahu a výjimce z postupu podle Zákona

Po účinnosti nového zákona o zadávání veřejných zakázek[1] se rozumí veřejnou zakázkou malého rozsahu veřejná zakázka na dodávky nebo služby s předpokládanou hodnotou maximálně 2 mil. Kč bez DPH a veřejná zakázka na stavební práce s předpokládanou hodnotou maximálně 6 mil. Kč bez DPH. Ve vztahu k předcházející právní úpravě[2] tak finanční limit pro zadávání těchto zakázek zůstal nedotčen.

Stejně tak zůstala nedotčena i možnost veřejného zadavatele nepostupovat při zadávání zakázky malého rozsahu podle Zákona, musí však být dodrženy zásady veřejného zadávání upravené v § 6 Zákona. Je-li zakázka malého rozsahu zároveň sektorovou veřejnou zakázkou, pak zadavatel není povinen dodržet ani zásady uvedené v § 6 Zákona[3].

K zásadám veřejného zadávání, které znal i zákon č. 137/2006 Sb. (zejm. zásada transparentnosti, zásada rovného zacházení, zásada zákazu diskriminace), přibyla nově zásada přiměřenosti (proporcionality). Autor tohoto článku je názoru, že zásada přiměřenosti se uplatňuje již v samotném finančním limitu pro veřejnou zakázku malého rozsahu, který určuje, zda je nutné (přiměřené), aby zadavatel postupoval podle Zákona či nikoliv. Z praktického pohledu proto nelze očekávat významnější vliv této zásady na zadávání zakázek malého rozsahu.

Byť zadavatel není povinen zadat v zadávacím řízení veřejnou zakázku malého rozsahu, neznamená to však, že využitím této výjimky se zadavatel zcela odprošťuje od Zákona. Na zadavatele se budou i nadále vztahovat pravidla stanovená Zákonem, která neupravují samotné zadávací řízení. Nejvýznamnější takové pravidlo je upraveno v § 219 Zákona. Předmětné ustanovení zakotvuje povinnost zadavatele uveřejnit na svém profilu zadavatele smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku. Výjimka z této povinnosti, která platila i podle zákona č. 137/2006 Sb., se vztahuje zejména na smlouvy na veřejné zakázky, jejichž cena nepřesáhne 500 000 Kč bez DPH[4]. Cenou veřejné zakázky se přitom rozumí skutečná zadavatelem uhrazená cena za plnění, jež bylo předmětem veřejné zakázky, a nikoliv předpokládaná hodnota veřejné zakázky, jež je klíčová pro stanovení režimu veřejné zakázky.

Pokud tedy zadavatel zadal veřejnou zakázku malého rozsahu mimo režim Zákona a cena této zakázky bude do 500 000 Kč bez DPH, není povinen uveřejnit takovou smlouvu na svém profilu zadavatele. Uveřejňovací povinnosti se však nemusí zbavit zadavatel, na kterého dopadá zákon o registru smluv[5]. Podle tohoto zákona totiž musí být uveřejněna v registru smluv každá smlouva, nedopadá-li na ni některá ze zákonných výjimek. Z pohledu hodnoty předmětu smlouvy je výjimka nastavena na částku 50 000 Kč bez DPH.

Pokud je tedy zadavatel subjektem ve smyslu § 2 zákona o registru smluv a hodnota předmětu smlouvy (skutečná cena veřejné zakázky) je maximálně rovna 50 000 Kč bez DPH, není takový zadavatel povinen zveřejňovat smlouvu v registru smluv ani na profilu zadavatele.

Pokud je hodnota vyšší než 50 000 Kč bez DPH a nepřesáhne 500 000 Kč bez DPH, pak zadavatel, který je subjektem podle zákona o registru smluv, musí uveřejnit smlouvu v registru smluv. Pokud by takovou veřejnou zakázku zadával subjekt, na kterého zákon o registru smluv nedopadá, pak by nemusel uveřejňovat smlouvu vůbec.

Pokud je hodnota předmětu smlouvy vyšší než 500 000 Kč bez DPH, pak musí být smlouva uveřejněna i zadavatelem, na kterého nedopadá zákon o registru smluv. Ten splní povinnost tím, že smlouvu uveřejní na svém profilu zadavatele.

Pokud je zadavatel i subjektem, na kterého dopadá zákon o registru smluv, pak postačí, aby zadavatel smlouvu uveřejnil v registru smluv, neboť takové uveřejnění je považováno i za uveřejnění podle Zákona. Sice úprava v zákoně o registru smluv odkazuje výslovně na zákon o veřejných zakázkách[6], který byl zrušen Zákonem, je nepochybné, že zákonodárce zde míní takový právní předpis, který upravuje veřejné zakázky a jejich zadávání.

Z hlediska Zákona je nutné doplnit, že pokud by zadavatel uveřejňovací povinnost podle § 219 Zákona nesplnil, pak mu hrozí pokuta až do výše 1 000 000 Kč, což je výrazné snížení horní hranice sankce oproti předchozí právní úpravě, podle které hrozila pokuta až 20 mil. Kč. Následky za porušení zákona o registru smluv, resp. neuveřejnění smlouvy v registru smluv však budou z hlediska platnosti takové smlouvy vážnější. Neuveřejnění smlouvy do 3 měsíců od jejího uzavření bude působit nevyvratitelnou domněnku zrušení smlouvy od počátku. Na smlouvu se proto bude hledět jako by vůbec nebyla. Toto pravidlo se však použije poprvé na smlouvy uzavřené dne 1.7.2017.

Přezkum zakázek malého rozsahu

Z procesního hlediska lze doplnit, že u zakázek malého rozsahu, které byly soutěženy mimo režim Zákona, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) nebude zpravidla oprávněn tyto zakázky přezkoumávat, resp. přezkoumávat dodržení zásad podle § 6 Zákona. Podle § 248 odst. 1 Zákona má totiž Úřad dozor nad zadáváním podlimitních a nadlimitních veřejných zakázek a nikoliv zakázek malého rozsahu. Úřad bude oprávněn k přezkumu patrně pouze v situaci, kdy by nedodržení zásad podle § 6 Zákona spočívalo v nedovoleném rozdělení veřejné zakázky na části za účelem zadání veřejné zakázky bez postupu podle Zákona v podlimitním či nadlimitním režimu.

Dobrovolný postup zadavatele podle Zákona

Dále si musí být zadavatel v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky malého rozsahu vědom ustanovení § 4 odst. 4 Zákona. To stanoví, že pokud zadavatel zahájí zadávací řízení, i když k tomu nebyl povinen, je povinen ve vztahu k zadávané veřejné zakázce dodržovat Zákon. Zahájí-li proto zadavatel zadávací řízení způsobem odpovídajícím příslušnému druhu zadávacího řízení v případě zadávání veřejné zakázky malého rozsahu, musí postupovat podle Zákona až do ukončení zadávacího řízení ve smyslu § 51 Zákona. Zadavatel nemůže v takovém případě ukončit zadávací řízení s argumentem, že podle Zákona postupovat nemusel, neboť tomu neodpovídá žádný důvod pro zrušení zadávacího řízení.

S dobrovolným postupem podle Zákona v případě zakázky malého rozsahu je spojena fikce upravená v § 248 odst. 2 Zákona. Podle předmětného ustanovení se na takové zakázky malého rozsahu hledí z hlediska dozoru nad dodržováním Zákona jako na podlimitní veřejné zakázky. Důsledkem této fikce je vznik oprávnění Úřadu nad těmito zakázkami vykonávat dozor ve smyslu § 248 odst. 1 Zákona.

U dobrovolného postupu zadavatele podle Zákona v případě zakázky malého rozsahu by mohl nastat určitý výkladový problém ohledně podávání námitek proti úkonům zadavatel. Zákon totiž k podání námitek aktivně legitimuje pouze dodavatele uvedené v § 241 odst. 1 Zákona, nikoliv však dodavatele zakázky malého rozsahu. V případě výkonu dozoru u dobrovolného postupu podle Zákona zákonodárce výslovně stanovil právní fikci, která umožňuje jeho provádění. Obdobné ustanovení v případě podávání námitek však Zákon neobsahuje. Za pomoci výkladového argumentu od většího k menšímu musíme dojít k závěru, že pakliže je Zákonem stanoven dozor nad zakázkami malého rozsahu dobrovolně zadávanými podle Zákona, tím spíš musí být umožněno podání námitek podle Zákona, které jsou předpokladem pro podání návrhu k Úřadu[7]. Zadavatel proto není oprávněn odmítnout námitky dodavatele s odůvodněním, že sice postupuje podle Zákona díky aplikaci § 4 odst. 4 Zákona, ale že stěžovatel není aktivně legitimován k podání námitek, neboť Zákon nikomu v takovém případě aktivní legitimaci nepřiznává.

Závěr

Zadavatel by si měl před zahájením zadávacího řízení na zakázku malého rozsahu rozmyslet, zda bude při jejím zadávání postupovat podle Zákona či nikoliv.

V případě dobrovolného postupu podle Zákona si zadavatel musí být vědom toho, že musí respektovat pravidla zvoleného druhu zadávacího řízení až do jeho ukončení v souladu se Zákonem.

Pokud zadavatel bude při zadávání zakázky malého rozsahu postupovat mimo režim Zákona, nezbaví se tím ve většině případů povinnosti uveřejnit smlouvu na profilu zadavatele nebo v registru smluv.

[1] Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „Zákon“).

[2] Zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách.

[3] K tomu srov. §158 odst. 1 Zákona.

[4] § 219 odst. 1 písm. a) Zákona.

[5] Zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv).

[6] § 8 odst. 4 zákona o registru smluv.

[7] § 251 odst. 1 Zákona.

 

V Praze dne 6.12.2016

Jiří Sadílek, advokát