Změny v posuzování kvalifikace účastníků zadávacího řízení
15506
post-template-default,single,single-post,postid-15506,single-format-standard,ajax_fade,page_not_loaded,,qode-theme-ver-10.1,wpb-js-composer js-comp-ver-5.0.1,vc_responsive
 

ZMĚNY V POSUZOVÁNÍ KVALIFIKACE ÚČASTNÍKŮ ZADÁVACÍHO ŘÍZENÍ

Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „Zákon“), který je účinný od 1.10.2016, vnesl do oblasti posuzování podmínek kvalifikace účastníků zadávacího řízení systémové i dílčí změny.

Systémovou změnu představuje § 39 odst. 4 Zákona, který umožňuje zadavateli, pakliže Zákon v konkrétních případech nestanoví jinak, provést posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení před hodnocením nabídek nebo až po hodnocení nabídek. Dále stanovuje, že u vybraného dodavatele musí zadavatel provést posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení a hodnocení jeho nabídky vždy.

Podmínkami účasti v zadávacím řízení se přitom rozumí i. podmínky kvalifikace, ii. technické podmínky vymezující předmět veřejné zakázky, včetně podmínek nakládání s právy k průmyslovému nebo duševnímu vlastnictví vzniklými v souvislosti s plněním smlouvy na veřejnou zakázku, iii. obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky iv. zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky[1].

Zákon tak nově umožňuje, aby zadavatel nejprve provedl hodnocení nabídek a poté teprve např. posoudil splnění podmínek kvalifikace, nevylučuje-li takový postup sám Zákon. Předcházející právní úprava[2] takový postup neumožňovala, neboť prokázání splnění kvalifikace představovalo podmínku pro provedení dalších kroků v zadávacím řízení v závislosti na druhu takového řízení[3].

Zadavatel však této novinky může využít pouze tehdy, pokud Zákon nestanoví jinak. Z hlediska jednotlivých druhů zadávacího řízení[4] a podle evropské předlohy[5] lze shrnout, že zadavatel může upřednostnit hodnocení nabídek před posouzením kvalifikace pouze v případě použití otevřeného řízení, ve zjednodušeném podlimitním řízení a v řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu[6]. Při použití jiných druhů zadávacího řízení i nadále bude platit, že zadavatel nejprve posoudí splnění podmínek kvalifikace a následně provede hodnocení nabídek.

Pokud se zadavatel rozhodne zadat veřejnou zakázku ve shora uvedených druzích řízení, neznamená to však, že vždy bude zadavateli umožněn výběr postupu podle § 39 odst. 4 Zákona. Tento výběr může být znemožněn tím, že bude použit takový postupu nebo institut podle Zákona, který jeho aplikaci vyloučí.

K takovým institutům musíme řadit zejména elektronickou aukci, neboť před jejím provedením zadavatel musí posoudit, zda nabídky odpovídají zadávacím podmínkám, a provést předběžné hodnocení nabídek[7]. Autor článku je názoru, že právě oním „posouzením, zda nabídky odpovídají zadávacím podmínkám“ je myšleno posouzení podmínek účasti v zadávacím řízení, tedy i podmínek kvalifikace. Posouzení těchto podmínek tak musí předcházet konečnému hodnocení nabídek, které může být provedeno až po provedení elektronické aukce.

Ponechání volby způsobu vedení zadávacího řízení ve vybraných případech na zadavateli je dále umocněno tím, že Zákon požaduje pouze u vybraného dodavatele, aby bylo vždy povedeno posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení a hodnocení jeho nabídky. Z čehož a contrario vyplývá, že u ostatních účastníků zadávacího řízení nemusí být provedeno posouzení podmínek účasti i hodnocení nabídek.

Pokud by tedy zadavatel postupoval standartním způsobem a nejprve by posuzoval splnění podmínek účasti v zadávacím řízení a teprve následně by prováděl hodnocení nabídek, předmětné ustanovení by žádné ulehčení zadavateli nepřineslo, neboť u všech účastníku by musel posoudit podmínky jejich účasti v zadávacím řízení, tak jejich nabídky.

Pokud by však zadavatel nejprve provedl hodnocení nabídek, jehož výsledkem by bylo rozhodnutí o výběru dodavatele, pak podle předmětného ustanovení Zákona postačí, pokud zadavatel posoudí podmínky účasti v zadávacím řízení pouze u vybraného dodavatele a nikoliv u všech účastníků zadávacího řízení. Pro zadavatele tak tento postup může znamenat ulehčení v administrativní zátěži, neboť nebude muset zkoumat nabídky ostatních účastníků z hlediska splnění podmínek účasti v zadávacím řízení, nebude jim zasílat výzvy k doplnění etc.

Byť se může jevit, že předmětné ustanovení přispěje k efektivnějšímu zadávacímu procesu, nemusí tomu tak být vždy. Určitý problematický aspekt může být spojen s tím, když vybraný dodavatel např. nesplní podmínky účasti ani za použití žádosti podle § 46 Zákona nebo nepředloží doklady podle § 123 Zákona. V takovém případě musí zadavatel vybraného dodavatele vyloučit a další postup zadavatele by byl odvislí od toho, zda by takové vyloučení znamenalo podstatné ovlivnění původního pořadí nabídek. Pokud ano, musel by zadavatel provést nové hodnocení a teprve poté posuzovat splnění podmínek účasti v zadávacím řízení nově vybraného dodavatele. Pokud by vyloučení původního vybraného dodavatele nepředstavovalo podstatné ovlivnění původního pořadí nabídek, pak by zadavatel mohl po vyloučení původního vybraného dodavatele přistoupit k posouzení splnění podmínek účasti druhého v pořadí. Již provádění tohoto druhého posouzení může pro zadavatele představovat časovou ztrátu, nemluvě o situaci, že by ani nově vybraný dodavatele nesplnil zadávací podmínky a zadavatel by jej musel vyloučit.

Jeví se proto jako vhodné provádět posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení pouze u vybraného dodavatele v takových případech, kdy podmínky účasti (kvalifikace) nejsou náročné a lze tak usuzovat na jejich bezproblémové splnění ze strany účastníků zadávacího řízení. Pokud by zadavatel tento postup aplikoval i u náročných zadávacích podmínek, pak hrozí, že proces zadávání by mohl být administrativně i časově náročnější, než kdyby tohoto postupu nebylo použito.

Závěr

Zákonná úprava posuzování splnění podmínek účasti v zadávacím řízení může zadavateli zjednodušit proces zadávání veřejné zakázky. Zadavatel by však měl být obezřetný, v jakých případech nových postupů využije. U náročných zadávacích podmínek autor článku nedoporučuje provádět posuzování jejich naplnění pouze u vybraného dodavatele.

 

[1] § 37 odst. 1 Zákona.

[2] § 51 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách.

[3] Např. v otevřeném řízení bylo prokázání splnění kvalifikace předpokladem pro posouzení a hodnocení nabídek.

[4] § 3 Zákona.

[5] Čl. 56 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (dále jen „Směrnice“).

[6] V závislosti na podmínkách, které určí zadavatel, je možné uvažovat i o použití v rámci koncesního řízení.

[7] Zákon hovoří o provedení „hodnocení nabídek“, nikoliv o předběžném hodnocení nabídek. Elektronická aukce však představuje způsob hodnocení nabídek, proto až po jejím provedení může dojít ke konečnému vyhodnocení nabídek, a proto je nutné chápat toto hodnocení toliko jako předběžné, čemuž dává zapravdu i čl. 35 odst. 5 Směrnice.

 

V Praze dne 6.12.2016

Jiří Sadílek, advokát